Referendum základ demokracie?

Referendum, neboli také všelidové hlasování, můžeme chápat jako formu přímé demokracie. Všichni občané v tomto "lidovém hlasování" rozhodují o různých zákonodárných či výkonných otázkách. Čistě teoreticky se dá tímto způsobem hlasovat téměř o všem. Pokud má mít referendum nějaký smysl, musí být pro volené reprezentanty a státní správu závazné a musí být zakotveno v ústavě.

V dnešní době, je tento způsob vyjádření vůle občanů ve vyspělých demokraciích zcela běžný. Příkladem může být Německo, Švýcarsko, či USA.

Tento způsob demokracie se logicky musí zamlouvat každému, kdo demokracii uznává. Proč tedy nefunguje i v ČR, kde má každý politik neustále plná ústa demokracie? Myslím, že odpověď všichni dobře známe. Nyní se však podívejme do historie o jednáních a hlasováních, které zákon o "všelidovém hlasování" provázely.

Můžeme začít již 1.1 1993, kdy nabyla účinnosti ústava ČR. Již tehdy zákonodárce s všelidovým hlasováním tak nějak počítal, jak už ostatně vyplývá i z čl. 2 odst. 2 ústavy ČR "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo" Můžeme se jen domnívat, zdali absence příslušného ústavního zákona, který by toto všelidové hlasování umožňoval již od roku 1993, zapříčinil nedostatek času, či sehrály svoji roli nějaké vyšší zájmy. Během následujících let (1994-2010) pak probíhala spousta diskuzí a 11 neúspěšných (více, či méně) návrhů o prosazení jistých forem tohoto zákona. Poslední, tedy 12 návrh zákona o všelidovém hlasování byl doručen poslancům v dubnu 2012 a od té doby se projednávání neustále úspěšně přerušuje. Za povšimnutí stojí zejména to, že zarputilým nepřítelem všelidového hlasování a uznání přímé demokracie (jak ostatně dokazují i hlasování o přijetí těchto zákonů) byla vždy ODS, potažmo celé pravice, která svůj volební program buduje pouze na boji proti totalitě a komunismu. Čímž si fakticky protiřečí. Osobně se domnívám, že strana, která odmítá názory občanů, by měla slovo demokratická smazat ze svého názvu.

Bude někdy zákon o tomto „všelidovém hlasování“ vůbec schválen? Dříve či později jistě bude, především na nátlak voličů, kteří by z valné většiny tuto možnost jistě uvítali. Bojím se však, že forma a znění zákona nebude taková, jak si představujeme. Z minulých návrhů na nás jasně křičí několik věcí, které nám ukazují, kterým směrem se všechny další návrhy (a pravděpodobně i ten nakonec schválený) budou ubírat.

V první řadě to je množství nutných podpisů oprávněných voličů, které se pohybuje mezi 200-500 tisíci. Z toho návrhy, které obsahovaly „pouze“ nutnost 200 tisíců podpisů byly skupinou poslanců pro toto často kritizovány. Kupříkladu ve Švýcarsku, které má jen o čtvrtinu menší počet obyvatel je to pouze 50 tisíc. Z tohoto důvodu bude vyvolání reference velmi těžce proveditelné a v případě nutnosti 500 tisíc podpisů fakticky nemožné.

Další pak představují výluky, o čem se nesmí hlasovat. Zatím předložené návrhy obsahovaly zpravidla tyto výluky: Lidská práva, volba a odvolání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí soudní moci a rozhodnutí zákonodárné moci. Když vyloučím tyto věci, nenapadá mě již žádná závažná otázka, o které bychom mohli hlasovat.

A naposledy si na nás naši představitelé pravděpodobně přichystají překvapení v podobě nutné účasti. Ve většině předložených návrhů byla totiž pro jejich přijetí nutná nadpoloviční většina všech oprávněných voličů! Znamená to tedy, že v případě 50% účasti budou muset všichni, čili 100% zúčastněných hlasovat pro přijetí návrhu. 

Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že i pokud by byl takový zákon přijat, občané stále nebudou mít možnost vyjádřit svůj názor a 20tiletou tvorbu tohoto zákona můžeme hodit do koše