Klausova amnestie

Opravdu lituji všechny podvedené a okradené občany, kteří tímto přišli o poslední šanci nějakým způsobem se dovolat spravedlnosti. A lituji i občany, kteří přímo podvedení nebyli, jelikož ti si toho spoustu zase zaplatili z daní.

Způsob, rychlost a tajnůstkářství, s jakým byla tato amnestie vydána, a také skutečnost že se k ní nikdo nechce hlásit, je bohužel jasným důkazem mafiánských praktik na nejvyšších místech.

Pokud se tedy něco takového stane, máme vůbec jako občané šanci se bránit? Skutečně tisíce okradených můžou jen skřípat zuby a dál platit daně státu, aby se jim ten mohl smát do tváře? Zkusme se tedy zamyslet, jaké máme v takovém případě možnosti na prosazení spravedlnosti.

V první řadě nemusí k amnestii vůbec dojít a to pokud ji vláda odmítne, což se v tomto případě bohužel nestalo. Pan Nečas se nám všemožně snažil tvrdit, že amnestii podepsat musel a nenese za ni žádnou odpovědnost. Čímž opět veřejně lhal a asi při tom doufal, že žádného občana nenapadne podívat se do ústavy. ČL 63 odst. 4. Je totiž napsán zcela jasně „Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda“ Po té, co byla tato část ústavy panu Nečasovi přečtena, prohlásil, že je ústava v této věci nejasná, čímž veřejně přiznal, že je rozumově na úrovni žáka 1 třídy základní školy.

Další věc je možnost obvinit prezidenta republiky za velezradu. Senát na pana Klause skutečně ústavní žalobu podal (čímž se stal prvním prezidentem v historii, který takové žalobě čelil), bohužel však bez jakéhokoliv efektu. Ústavní soud žalobu totiž zrušil kvůli skončení pana Klause ve funkci prezidenta republika. A odůvodnil to tím, že žaloba nadále postrádá smysl. V tomto si dovolím s usnesením ústavního soudu nesouhlasit, čistě z morálního hlediska by případný nález, že se skutečně o Velezradu jedná, znamenal pro okradené velké morální zadostiučinění. Také by zde existoval legitimní důvod pro další právní kroky jak se spravedlnosti domoct a bylo by opravdu zajímavé jak si s tím vláda a naše soudnictví poradí. Nemluvě o královských výsadách, které bývalým prezidentům platíme a které panu Klausovi (jenž je ve světě známý též jako kleptoman) tímto „zametením pod stůl“ až do smrti zůstanou.

Jako další vidím možnost domáhat se odškodnění po vládě, která (jak už jsem uvedl výše) za ni nese plnou odpovědnost. V tomto případě můžeme hnát k odpovědnosti celý stát, tím pádem by škody zaplatili všichni daňoví poplatníci, nebo přímo pana Nečase, který je na rozdíl od daňových poplatníků skutečným spolupachatelem. Nevím jak vy, ale já bych pana Nečase viděl ve vězení velmi rád. Tato cesta by však byla dosti obtížná kvůli poslanecké imunitě.

A to nejlepší jsem si nechal na konec. Poslední možností, jak se bránit proti takovémuto bezpráví a bezmoci, je naše právo, které nám dává Listina základních lidských práv a svobod prostřednictví čl. 23 tzv. právo na odpor. „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Osobně se domnívám, že poškození touto amnestií mají díky tomuto článku zákonné právo vzít spravedlnost do svých rukou.